V Mexiku pomůže osadníkům s angličtinou (Hutník 29.7.2009)

29. července 2009, 11:55
T
ŘINEC - Kdybyste potkali drobnou blonďatou Evu Bazgierovou, neřekli byste o ní, že se chystá na náročnou misi. Jakmile ale začne mluvit, je vám jasné, že už se rozhodla. V září odjede na půlroční dobrovolnickou činnost v indických mexických komunitách, kde bude místní učit angličtinu.

 

Zapojila se do projektu ob­čanského sdružení CommU-NITY inspiration (CI), jehož cílem je pomoc v rozvojovém světě, ale také šíření myšlen­ky dobrovolnictví a lidské so­lidarity. „Sdružení vysílá do vhodně zvolených mexických venkovských komunit, v tom­to případě do Rio Manso a Cuetzalan, evropské dobro­volníky, kteří jsou vyškoleni ve speciální výukové metodě a kteří šest měsíců vyučují mexickou veřejnost angličti­ně. Dobrovolník je ale záro­veň vyslancem své komunity, čili se zavazuje ji průběžně informovat o své práci a po návratu uspořádat besedu.

 

Tím se má právě rozšiřovat povědomí o situaci v zemích, kde je velká chudoba a propa­govat dobrovolnictví jako běžnou činnost moderní spo­lečnosti," vysvětluje třiadva­cetiletá Eva Bazgierová.

 

Touha po cizích zemích v ní dříme už řadu let. Zapojit se do humanitárních projektů bylo jejím snem už na gymna­ziálním studiu, a proto se roz­hodla přihlásit se do Olomou­ce na Mezinárodní rozvojová studia.

 

Do Mexika odjede spolu s dalšími třemi dobrovolníky, které si CI vybrala. Naváže na činnost, kterou taky orga­nizace vyvinula už loni. A měla s ní úspěch. „Lidé o vzdělávání mají zájem. Ti mladí, aby si zlepšili vyhlíd­ky na budoucnost, ti starší kvůli zefektivnění jejich drobného podnikání. Komu­nity, kam míříme, jsou situo­vány v turisticky atraktivních oblastech a ty potřebují pra­covníky, kteří umí anglicky," vysvětluje dobrovolnice z Hrádku. Aby se v místě do­rozuměla, piluje svoje zna­losti španělštiny.

 

Sama už absolvovala dob­rovolnickou práci v Moldávii a Arménii. Tehdy pouze na jeden měsíc. Připouští, že půl­roční mise se tak trochu obá­vá. „Přiznám se, že být sama tak dlouho v naprosto odliš­ném prostředí, s horšími hygi­enickými podmínkami a také v období prasečí chřipky, mě trochu děsí. Nicméně je to vý­zva a nová zkušenost, jestli vůbec jsem schopna práce v humanitárních organizacích v místech, která se od naší kultury i životní úrovně úplně liší," říká Eva Bazgierová. Odvahu ji ale dodává pocit, že její práce přinese ovoce a li­dem z chudých oblastí ales­poň trochu naděje na lepší ži­vot.

 

Petra Jurásková