Setkání po 60-ti letech (tichá vzpomínka)

Setkání po 60-ti letech (tichá vzpomínka)

14. února 2009, 14:01
Život občas přinese zážitek, který natolik zasáhne mysl a emoce, že se člověk zastaví a opětovně přehodnocuje priority. Já jsem na konci roku 2008 zprostředkoval setkání dvou mužů, kteří spolu vyrůstali, byli spolužáky a velkými kamarády. A přestože bydleli celý život ve vesnicích, které spolu sousedily, nesetkali se celých neuvěřitelných 60 let. Prvním z nich je Alois Budzosz z Milíkova a druhým Pavel Bocek z Hrádku (oba narozeni v roce 1916).

Příběh začal takto: můj bratr, který se přiženil do rodiny Budoszů při jedné rodinné oslavě vyslechl vzpomínku Aloise Budosze na svého přítele z dětství, Pavla Bocka. Dědeček Budzosz se tehdy zeptal, zdalipak jeho přítel z dětství, Pavel Bocek z Hrádku ještě žije. Bratr mi o tomto rozhovoru zhruba před dvěma léty povykládal. Má úloha byla celkem jednoduchá, protože Pavel Bocek tohoto věku byl v Hrádku jenom jeden. Navštívil jsem ho a zeptal se, zda by byl ochoten navštívit svého kamaráda, Aloise Budzosze, který ještě žije v Milíkově. Pan Bocek vůbec nemusel přemýšlet o jakého Budzosze jde, bez váhání souhlasil. Připravovali jsme s bráchou setkání po vzoru „Pošty pro tebe“ a domluvili termín. Nějak se ale nedařilo návštěvu uskutečnit.  

Utekly téměř dva roky, trochu se pozapomnělo. Až v listopadu 2008, během návštěvy jubilanta, Pavla Bocka, mě napadlo zorganizovat schůzku spontánně, bez přípravy a bez ohlášení. Domluvil jsem se s panem Bockem a jeho synem a „ve trojku“ dne 15.11.2008 vyrazili „na Milíkov“. Vše dopadlo dobře, Alois Budzosz byl doma. Ti dva se samozřejmě nepoznali na první pohled, ale po pár vteřinách si padli kolem krku. Začala vzrušená, asi dvouhodinová debata, během které jsme s panem Bockem mladším ani nedutali, abychom nerušili atmosféru tohoto zvláštního okamžiku v životě obou seniorů, setkání po 60-ti letech. Kdo něco podobného zažil, ví, jak je těžké v takové chvíli ubránit se dojetí.

Když jsme se loučili, pan Bocek plánoval další návštěvu. Velmi smutné, bohužel je, že již nikdy k ní nedojde, protože oba kamarádi z dětství záhy po setkání zemřeli.  Pan Bocek za necelé dva měsíce a pan Budzosz minulou neděli, tedy měsíc po panu Bockovi.  Jsem velmi vděčný za tuto osudovou schůzku, měla velký význam i pro mě osobně.