Nepomohl šaman, ale práce (Horizont 11.3.2008)

12. března 2008, 23:05
Z hoře nad smrtí dcery odjel Bohuslav Czudek do Kostariky

ČESKÝ TĚŠÍN / Ve vzdálené středoamerické Kostarice, kousek od břehů Pacifiku, stojí restaurace. Nic by na tom nebylo divného, pokud by se nejmenovala Bohemia a kdyby ji s Kostaričany nepostavil a z velké části nefinancoval Bohuslav Czudek, spolumajitel česko-těšínské firmy Autoservis Czudek.

Název hospůdka dostala na Czudkovu počest, navzdory tomu, že v Kostarice málokdo tuší, kde vlastně Česká repub­lika leží.

 

 Bohuslav Czudek za oceán nejel na lu­xusní exotickou dovolenou. Odjel tam vypořádat se s tragickou smrtí dcery. Musel pryč, táhlo ho někam hodně dale­ko, za lidmi zápasícími o každodenní přežití, aby se potom doma, kde na něj všechno padalo, dal zase zpátky dohro­mady.

„Díky známému jsem si v Kostarice domluvil bydlení v rodině, které jsem oplátkou za pohostinnost pomáhal sta­vět restauraci. Nebylo to jednoduché. Lidé v Kostarice jsou mentálně úplně jiní. Jsou pohodlnější, nikam nespěcha­jí, a tak vypadá i jejich pracovní snaha. To s sebou ovšem nese velkou bídu. Ro­diny bydlí v plechových boudách, spí na zemi a často se živí jen ovocem a ještěr­kami. Jedinou vymožeností a kulturním zpestřením běžných dnů je pro ně televi­ze a v ní fotbalové přenosy," vzpomíná Czudek.

 

Spal s havětí a mačetou

 

Životu Kostaričanů se přizpůsobil se vším všudy. Spal na zemi a zvykl si, že po něm v noci rejdila různá havěť, od ještěrek, hadů, pavouků až po potkany. Když mu po čase došly peníze, živil se jen ovocem, protože zakousnout se do leguána jako jeho domorodí hostitelé nedokázal. „Ale dalo se to všechno vydr­žet. Pokud má člověk v srdci takovou bolest, jakou jsem cítil já, vše ostatní mu přijde nepodstatné," tvrdí Czudek.

Po celou dobu těžce pracoval. Způsob práce dělníků byl nejen pomalý, ale i zastaralý. Třeba beton míchali ručně. „Donutil jsem je pořídit míchačku. A pak ta laxnost. Stále jsem musel po­bízet k práci. Jednou vadilo slunce, jin­dy zase něco jiného. Dělník, který nej­víc narušoval pracovní morálku a já ho navrhl propustit, mé vyhrožoval zabi­tím," uvádí Czudek. Po konfliktu s ním pak raději pár nocí spal s mačetou u hlavy.

 

Slzavé loučení

 

Daleko více však poznal skvělých lidí, kteří mu chtěli v jeho hoři upřímně po­moci. Zavedli ho k šamanovi do deštné­ho pralesa, kam by cizinec nikdy netrefil. Ale na smutek ze ztráty blízkého člověka byly i šamanovy čáry a kouzla krátké. Objevil však nové hodnoty. Pře­svědčil se, že skutečné bohatství nespo­čívá v penězích. Jediné, co mu nakonec zbylo, byla zpáteční letenka. Na letiště ho doprovodila celá rodina, u níž čtyři měsíce žil.

„Bylo to dojemné, všichni slzeli. Před mým příjezdem přišli o střechu nad hlavou a já jim stavbou restaurace pomohl zachránit živobytí. Poslední chvíle s nimi jsem prožíval s pocitem zadostiučinění, že tam po sobě něco zanechávám, a rád jsem slíbil, že se někdy vrátím," vzpomíná Bohuslav Czudek.

Kostarika je zemí sopek, častých se­suvů půdy, zemětřesení a banánových plantáží. Seznámení s ní Czudkovi dalo neskutečný zážitek. Jako prodejci aut značky Škoda se mu po­dařilo zaregistrovat se v Kostarice jako potenciální žadatel o obchodní zastoupení v oblasti Latinské Ameriky (Autoservis Czudek spolupracuje s komorou pro obchodní a hospodář­ské styky s Latinskou Amerikou). Ny­nější kurz dolaru vůči euru mu však zatím nedává šanci na tamní trh úspěšné vstoupit. Auta z České repub­liky by tam byla příliš drahá.

S jedním z kostarických dělníků se Bo­huslav Czudek natolik spřátelil, že v zimě ho pozval k sobě domů. „Sprcha, WC, postel, to vše pro něj bylo jako zázrak, stejně jako sníh, který viděl poprvé v životě. Rozhodl se studovat angličtinu a rád by k nám zase přijel," zavzpomínal na něj s potěšením.

„Já se do Kostariky chystám znovu na konci letošního roku. Chci se podívat, jak prosperuje restaurace, a také všechno ukázat své rodině. Stýská se mi po té zvláštní zemi. Změnila mi pohled na ži­vot. U nás mají lidé pocit, že jim něco chybí, pořád mají málo. Ale tam si člo­věk uvědomí, co to je mít doopravdy málo."

JANA PAŠTIKOVÁ