Mizející architektura (PROJEKT 10, červenec, srpen 2006)

14. července 2006, 08:28
Pobýval jsem nedávno pár horkých letních dní v Beskydech, v podhorské obci Hrádek, ležící v jablunkovské brázdě poblíž slovenských a polských hranic. A měl jsem všechny smysly dokořán, skutečně nádherný kraj s hlubokými lesy a dravými říčkami, s travnatými kopci, na nichž se pasou zvědavé ovce a krávy...

„Po našemu" zde mluví a hlavně žijí pohostinní lidé v původních roubených dřevěnicích i v novostavbách nejrůznějšího stylu - od replik tradičních vesnických obydlí přes montované typové domy, které jako by sem svou unifikovanou „estetikou" ani nepatřily až po více či méně zdařilé individuální projekty Často zde vidíte na jednom pozemku starou dřevěnici a hned vedle ní o generace mladší dům z takzvané „naší doby", vidíte zde ale i to, jak domy dávných obyvatel a jejich dnešních potomků srůstají v jeden časově hybridní celek, někde organicky, jinde bohužel anachronicky.
 
Samotné dřevěnice na zalesněných beskydských svazích jsou však tím nejpůvabnějším, co lze v architektuře této pohádkové krajiny spatřit, a přestože už dnes mají zděné domy co do počtu navrch, lidé je zde dál staví klasickou technologií, předávanou z generace na generaci, prověřenou staletími. Dřevo je totiž pro tuto oblast tím nejpřirozenějším stavebním materiálem - je ho zde dostatek a má příznivý vliv na zdraví člověka. Sroubené domy ze smrkových, borových, modřínových či jedlových trámů mohou volně dýchat, nedrží se v nich tedy mikroorganismy a jsou vhodné pro alergiky Někteří odborníci navíc tvrdí, že ze dřeva vyzařuje na člověka pozitivní, blahodárná energie, kterou strom nastřádal během svého života. Dřevěnice si stavěli lidé různých sociálních a majetkových poměrů a jednotlivé chalupy se většinou lišily jen svou velikostí a zdobností, kromě dřeva se používal i kámen - na podezdívky a sklepy. Vedle obytných budov se ze dřeva stavěly i hospodářské objekty. Máte-li štěstí a trpělivost, i dnes ještě narazíte v nespoutané krajině na otisky života našich předků - na dávnou zvonici, kovárnu, na starý špejchar či mlýn...

Jan Bartáček, šéfredaktor