K otázkám populačního vývoje a existenčních zdrojů v Hrádku u Jablunkova (Karel Gaura - Těšínsko)

1. ledna 1997, 01:00
V úvodu se zastavíme u nápadného zpomalení tempa populačního vývoje v polovině 19. století, když ještě v jeho první polovině za necelých 50 let v obci přibylo 329 osob. V letech 1843-1851 se však situace natolik pozměnila, že naopak zaznamenáváme úbytek 75 osob v důsledku hladových let, které s sebou přinášely hluboké snížení, ba dokonce zánik existenčních možností, i když po r. 1849 zemědělské usedlosti přešly do soukromého vlastnictví jejich hospodářů. Po zavlečení epidemie dobytčího moru v r. 1844 zasahujícího hovězí dobytek a způsobujícího hromadné decimování jeho stavů nebyla ušetřena obec ani hniloby brambor, hlavního zdroje obživy podhorského lidu. Další katastrofální situace nastala vlivem dlouhotrvajících dešťů v r. 1846 a v následujících letech, doprovázených záplavami, neúrodou, nedostatkem potravin, drahotou, hladem a epidemickými chorobami (červenka, hlavnička) postihujícími všechny sociální kategorie a věkové stupně bez rozdílu. Jen v tomto krátkém období ubylo v obcí 9 % obyvatel, leč ani v příštích letech nedošlo k příznivému vývoji, o čemž svědčí výsledky prvního úředního sčítání lidu v r. 1869: za necelé dvě desetiletí nový úbytek 70 osob.

Následky hladových let se projevovaly po celou druhou polovinu 19. století, jak lze vyčíst ze statistického přehledu.1} Vývoj obyvatelstva v Hrádku v období 1843—1921 Rok Počet obyvatelstva 1843 871 1851 796 1869 726 1880 798 1890 797 1900 882 1910 886 1921 937 Z jeho údajů dospíváme k pozoruhodnému závěru: stav obyvatelstva v Hrádku z r. 1843 byl dosažen teprve na sklonku 19. století v důsledku celkové stagnace v populaci. Musíme však přesněji definovat tuto skutečnost. Celé druhé pololetí 19. století se nám rozpadá na dvě období, z nichž první je poznamenáno trvalou depopulací a ve druhém je projevuje stagnace. Tento jev nutno vysvětlit v tom smyslu, že se pro obyvatelstvo nerozšířila sféra pracovních příležitostí; některé z existenčních zdrojů zanikly (salašnický chov dobytka, sanytrářství, servituty, povoznictví), jiné opět s prvními náznaky nových příležitostí (práce v kamenolomu, na stavbě trati, ojediněle v třineckých železárnách a emigrace do zámoří). Teprve na počátku našeho století sledujeme po přestávce trvající od r. 1843 do r. 1900 trvalé přírůstky obyvatelstva v obcí, ukončení stagnace a vylidňování. Podle výsledků sčítání nelze tento pozitivní pohyb obyvatelstva zdůvodnit jen přirozenými přírůstky, důležitou roli hrál rovněž vliv migrace, neboť sčítání zaregistrovalo kromě jednotlivců s trvalým bydlištěm v Hrádku i cizince (v r. 1900 jich bylo 7 = 0,7%, 1910 již 16 = 1,8 % a v r. 1921 dokonce 37 cizinců = 3,95 % všeho obyvatelstva.2) Tato skutečnost vystupuje rovněž do popředí z početního stavu osob s domovskou příslušnost! ve statistickém přehledu z 15.2.1921, podle něhož počet domácího obyvatelstva dosáhl 900 osob, z nichž 648 příslušelo do Hrádku, 180 do jiných obcí v okrese Č. Těšín, 19 do jiné obce v jablunkovském soudním okrese, 15 do cizích okresů ve Slezsku, 37 osob mime Slezsko a 1 osoba bez státní příslušnosti.3) První dvě desetiletí 20. století rovněž představují rozdílné výsledky obzvláště léta 1911-1921, v nichž bylo dosaženo přírůstku 51 osob (69 živě narozených dětí a 18 osob vystěhovalých), třebaže toto období přinášelo s válečnými útrapami v 1. 1914-18 vzestup úmrtí, epidemie záškrtu červenky, podvýživu a tuberkulózu. Bylo-li v r. 1921 v soupise zachyceno celkem 937 obyvatel,4) což představuje od r. 1843 přírůstek pouhých 66 osob, pak se tak stalo díky migraci, příchodu obyvatel z vnitrozemí po definitivním rozhodnutí o československo-polské hranici na Těšínsku a migračních procesů v minulosti, které však nelze vyčíslit pro omezenost pramene. Z přehledu jednoznačně vyplývá, že z 900 osob se státní příslušností bylo 648 starousedlíků (72%) a 252 osob (28%) se přistěhovalo do obce z různých příčin (po uzavření sňatku, snadnější doprava do zaměstnání, výstavba rodinného domku). Bez uvedených vnějších vlivů by se nepochybně obec vylidňovala. Další vývoj sledované problematiky přináší statistický přehled.5) Pohyb obyvatelstva po 1. světové válce Rok Počet obyvatel Index 1921=100 1921 937 100 1930 1202 128 1939 1950 1201 128 1961 1501 160 1970 1516 162 Dokumentuje, že v poválečném desetiletí nastoupilo zvýšení populace v důsledku přechodné poměrně příznivé situace v pracovních příležitostech v třineckých železárnách, kde našla většina mužů zaměstnán! a existenční zabezpečení rodin, čímž zemědělství ustupovalo do pozadí zaměstnávajíc výhradně ženy a děti, jejichž doménou byla práce v domácnosti. V blízkém hutním závodě našli práci bývalí komorníci a ostatní vrstvy obyvatelstva vytvářející sociální skupinu, typickou pro průmyslové zázemí, tzv. kovo-rolníky. V dosaženém vzestupu možno hledat rovněž vliv začínající lékařské péče (praktičtí lékaři v Jablunkově a Bystřici, plicní sanatorium v Jablunkově), přesto nehodláme opomenout tu skutečnost, že v buržoazním státě zvyšování hmotné a kulturní úrovně pracujících není schopna definitivně vyřešit vládnoucí třída. To se v plném rozsahu potvrdilo ve 30. letech za hospodářské krize. Po období, v němž stoupla zaměstnanost mužského obyvatelstva podmiňující jak růst populace, tak i zdokonalování bytových podmínek výstavbou nových rodinných domků a sociálních zařízení, nastoupila hospodářská krize s poklesem průmyslové výroby až do r. 1935, s nezaměstnaností a se všemi doprovodnými jevy, které sehrály určující úlohu v úrovni života především těch pracujících, kteří byli výhradně odkázáni na mzdu, naopak relativně lépe se vedlo kovo-rolníkům, kteří vedle zaměstnání v průmyslu pracovali v době svého volna nebo po směně na vlastním hospodářství o výměře minimálně 1 ha. Propuštění z práce či její omezení na jeden nebo na dva týdny v měsíci nesporně hluboce zasáhlo životní úroveň drtivé většiny obyvatelstva. Konkrétní pohyb ve stavu osazenstva v třineckých železárnách signalizuje růst nezaměstnaných, jak nám jej předkládá tabulka v poznámce 6.6) Nejkritičtějším rokem byl jistě také pro Hrádek rok 1935. Hospodářská krize se podstatnou měrou podílela na zastavení populace snížením natality a svými hrozivými příznaky nezaměstnanosti na růstu úmrtí a nemocí. Natrvalo se dostavila stagnace s nástupem okupace obce v r. 1938, na jejímž počátku část rodin hlásících se k české národnosti odešla dobrovolně nebo pod nátlakem mimo zabrané území. Dalšími ztrátami a úmrtím během 2. světové války (umučení, padlí na frontách aj.) se počet obyvatelstva pohyboval pod průměrem z r. 1930. Ve zcela rozdílných podmínkách se vyvíjela populace po osvobození. Návratem žijících osob do obce (z koncentračních táborů, zahraničního vojska, zajateckých táborů ad.) postupně sílily tendence růstu, takže již v r. 1950 počet obyvatelstva dosáhl úrovně z r. 1930, což vytvářelo předpoklady k faktické populační explozi příštího desetiletí, s jakou jsme se v historii obce dosud nesetkali. Sčítání z r. 1961 potvrdilo očekávané přírůstky, neboť v 1. 1950-1961 celkem přibylo 300 osob, takže se počet obyvatelstva v obci zvýšil o plnou čtvrtinu, přesně o 25,8 °/o;7) jeho výsledky a dílčí údaje dovolují provést podrobnější analýzu nejen sociální skladby, nýbrž i dalších souvislostí vyplývajících z dynamického vývoje obce. Podstatnými změnami prošla sociální skladba obyvatelstva v obci: 1123 osob příslušelo k dělnickým, 141 k zemědělským a 213 k rodinám zaměstnaneckým různých profesí. Závažným faktem je skutečnost, že živitelé rozhodující většiny dělnických rodin čerpali své příjmy v průmyslu, totiž 962 v blízkých třineckých železárnách s pracovními příležitostmi a s příjmy, které stimulovaly neustálé zvyšování životní úrovně vztahující se k výstavbě nových rodinných domků, k opravám, úpravám a adaptacím stávajících starších stavení, k modernizaci vybaven! domácností atd. K zemědělství a lesnictví náleželo pouze 167 osob, tedy v poměru k průmyslu jako 1 ku 5,7.8] Jsou to bezesporu převratné změny v období výstavby socialismu. V následujícím desetiletí nastoupil prudký pokles v pohybu obyvatelstva (přibylo pouze 15) jako důsledek dalších optimálních podmínek pro mladou generaci, již vesnice prozatím s nedokonalou nebo minimální občanskou vybaveností neuspokojovala, proto hledala okamžité vyžití, splnění svých smělých plánů a kvalitnější a rozsáhlejší služby s pohodlnou dopravou do zaměstnání v nových městských sídlištích v Třinci, Jablunkově i jinde. Nelze však při této příležitosti bez povšimnutí přejít skutečnost, že také v Hrádku probíhala intenzívní bytová výstavba, vždyť 195 nových rodinných domů od osvobození do r. 1970 potvrzuje, že 57,6 % bytového fondu v obci pochází právě z posledního období.9) Ani výstavbou se nekončí doklady o hmotné a kulturní úrovni obyvatelstva v Hrádku. K dispozici máme údaje o skladbě a vybavenosti bytů předměty dlouhodobé spotřeby, např. na 1 byt připadaly 2,3 obytné místnosti, 3,61 bydlící osoby a 59,3 m2 průměrné plochy,10] a všichni majitelé bytů měli v r. 1970 ve 338 rodinných domcích se 419 byty trvale obydlenými11) 286 elektrických praček, 215 chladniček, 239 televizorů, 35 osobních aut atd.12) Socialistická přítomnost umožňuje dále rozvíjet všechny síly ve prospěch pracujícího člověka a orientovat jeho iniciativu na zvelebování životního prostředí v obci. Poznámky 4) K r. 1843 - Státní archiv v Opavě (dále SAO) 290; k letům 1851 až 1921 - Obyvatelstvo Slezska a Hlučínska v několika důležitějších směrech na základě sčítáni lidu ze dne 13.2.1921, s. 511, 166 (dále OSH). 2) OSH, s. 220-221. 3) Tamtéž, s. 355. 4) Tamtéž, s. 100—101. 5) Statistická ročenka okresu Frýdek-Místek, 1972., s. 23. 6) Sborník Z dějin třineckých železáren, Praha 1970, kde tabulka 13 o stavu osazenstva v TŽ, z níž vybírám a propočítávám index pro období 1929—1938. Rok Stav osazenstva Index 1929 = 100 1929 6424 100,0 1930 6050 94,3 1931 5438 84,7 1932 5148 80,1 1933 5039 78,4 1934 4833 75,2 1935 4748 73,9 1936 4825 75,1 1937 6275 97,7 1938 5899 91,8 7) Viz pozn. 5. 8) Sm kraj v číslech, SEVT 1964, s. 302. 9) Viz pozn. 5, s. 85. 10) Tamtéž, s. 195. 11) Tamtéž, s. 75. 12) Tamtéž, s. 200.