Jak se žilo v Indiánské osadě – Orlí hnízdo

29. srpna 2017, 12:07
aneb Tábor dětí v Orlové

Posledního dne měsíce, kdy slunce pálí a obilí žloutne, tedy měsíce sedmého v roku, se z Hrádeckých dětí stali indiáni z osady Orlí hnízdo.

Pravda, něco tréningu těla i duše museli vydržet, jinak by byli indiány slabými a málo znalými tajů, důležitých pro svůj život v osadě.

Takový den vždy započat byl řádným protahováním těla, omytím očí a nasycením těla. Pak setkání s kmenovými náčelníky se konalo, kde mladí indiáni přemýšlet museli o ctnostech indiánů: pravdomluvnosti, přátelství, úcta ke stvoření a jiných.
Soustředit se učiti měli na slovo mluvené o lidech bílých – přátelských k indiánům z různých kmenů. Příběhy jim vyprávěli hosté z jiných osad, a přitom se moudra z knihy Velké – Bible učili a svůj hlas silným činili při písních za doprovodu tamtamů.
Být indiánem znamená umět poznat byliny i poradit si v kuchyni, navlékat korále a plést náramky i svou hbitost těla udržovat, to vše do oběda si indiáni nacvičovali, pak posilněni spáti mohli ve stínu vigvamů.

Odpoledne jejich zdatnost ve střelbě z luku, či pružnost v skoku, nebojácnost ve vodním proudu byla prověřována a ve hrách spolupráce členů kmene zkoušena.
Jak se indiánským kmenům vedlo v denním boji, značili kmenoví náčelníci na jejich totemy. A kdo zvládnul být indiánem moudrým, čistým, přátelským, odvážným, toho ruka zdobena byla náramkem s perlami indiánských ctností.

Jeden den osadu střežiti nechali ženám kuchyně a vydali se na cestu dalekou k totemu Radegastu v lesích Radhošťských, pak znaveni horkostí slunce ponořili se indiáni do vod chladných na Rožnovském koupališti.

Já náčelník Osady Orlí hnízdo prohlašuji, že všichni malí indiáni jsou stateční, pracovití a přátelští, a tak budiž i v domovské krajině Hrádku.

Děkuji Hrádeckému náčelníkovi a jeho radě za pomoc finanční, by v Orlí osadě nikdo nestrádal, hladu nepociťoval a mohl poznat i kraj vzdálený.