Hledání – Lekce

18. března 2015, 20:55
Maminka připravovala sladké palačinky pro své synky...

       Maminka připravovala sladké palačinky pro své synky – pětiletého Tomáše a tříletého Matýska.
       Děti se začaly dohadovat, kdo si vezme první palačinku. Maminka toho využila, aby jim dala mravní naučení. „Kdyby tady s námi seděl Ježíš, řekl by: „První palačinku dostane můj bratříček. Já můžu počkat.“ Chvilku bylo ticho a pak se Tomáš obrátil k Matýskovi: „ Ty budeš jako Ježíš, Matýsku.“
       Jednoho pondělního rána Ježíš procházel ulicemi města. Měl těžkou tašku s nákupem. Donesl ji do bytu jedné stařenky, která bydlela ve čtvrtém patře bez výtahu. Pak se zastavil na poště a přeložil jedné černošce, která neuměla italsky, obsah důležité listiny. Pak dvě hodiny tlačil parkem vozík s ochrnutým mladíkem – tohle si přál ten mladík už dávno. Potom si Ježíš hrál nějakou dobu s dítětem postiženým Downovým syndromem. Házel si s ním s míčem, i když se dítěti vůbec nedařilo míč chytat. Navštívil v nemocnici ženu, která tam ležela se zhoubným nádorem a neměla nikoho, kdo by tam za ní přišel. Skočil s jedním chlapcem, který měl ze skoku strach a jemuž se všichni smáli, z metrového skokanského můstku do vody. Spal celou noc skrčený na lavičce vedle jednoho opilého vousáče;  zahříval ho, aby neprochladl.
       Ráno se pak vytratil.
       Žádný novinář nezaznamenal, že byl Ježíš v Turínu. Ale ta stařenka, ta černoška, ten ochrnutý mladík, ta nemocná, ten vousáč i ten chlapec – ti všichni, kteří ho potakali, říkali: „Včera byl krásný den. Potkal nebo potkala jsem jednoho tak laskavého člověka.“ Jenom dítě s Downovým syndromem nic neříkalo. Neumělo to říci. Jen se smálo, vyhazovalo míč nad hlavu a snažilo se ho zachytit. A dál se smálo s očima obrácenýma k nebi.
       Všichni můžeme „dělat Ježíše“. Ale nikdy to nebude pohodlné.

z knížky Ptačí zpěv pro duši, od Bruna Ferrera