Co možná nevíte o nových starostech - Pavel Tomčala z Hrádku (HUTNÍK)

19. března 2003, 22:41

Po staletí se v Hrádku z generace na generaci předává pověsí o loupeživém rytíři Belkovi. Ten přepadával pocestné a obchodníky na jantarové (nazývané také solné) stezce, která spojovala Balt s Orientem, obíral je o majetek a zabíjel. Nakonec však postrach širokého okolí neunesl tíhu svědomí a i s koněm se vrhl ze skály do řeky Olše. v jejichž vlnách se utopil. Tolik pověst. Nyní už žádný lapka ty, kteří projíždějí Hrádkem, neděsí a neohrožuje, a tak může místní starosta Pavel Tomčala vládnout bez obav. Samozřejmě i jeho obec má, vedle radostí, své starosti. „Do politiky jsem vstoupil v roce 1994 jako nezávislý kandidát, tím jsem ostatně dodnes. Dostal jsem nabídku jit do voleb a přijal ji. Také jsem měl zájem pomoci při práci ve vesnici," vzpomíná starosta, který tuto funkci zastává od května roku 1998. Tehdy ji převzal po odstupujícím Janu Kawulokovi. „Mým hlavním cílem je dořešení situace stavby dopravního koridoru vedoucího obcí, na to navazuje dokončení územního plánu." říká a nastiňuje další plány zastupitelstva do příštích čtyř let, během nichž bude Hrádku vládnout: „Obec je v rámci Sdružení obcí Jablunkovska zapojena do programu revitalizace řeky Olše, Dostali jsme se do rozumné míry zadluženosti, která umožňuje postupně začít investovat. Naším záměrem je vybudovat v obci chybějící tělocvičnu, několik malometrážních bytů, opravit kratší úseky místních komunikaci a postupné plnit akce ze strategického plánu." Pavel Tomčala pochází z Moravského Slovácka, konkrétně z obce Velká nad Veličkou. „Letos pátého března uplynulo přesně pětačtyřicet let od doby, kdy žiji ve Slezsku," usmívá se muž, podle jehož přízvuku v místním nářečí byste rozhodně nepoznali „cizince". Jak sám tvrdí, má dobrý hudební sluch, a tak akcent prostě odposlouchal. „Po válce jsme se s rodiči odstěhovali do Starého Města u Bruntálu, tam jsem žil do svých 17 let. Na Slezsko jsem se přestěhoval za prací do TŽ a už tady zůstal," vypráví absolvent střední dopravní školy. Do roku 1990 pracoval v Třineckých železárnách jako řidič a posléze i zástupce provozu silniční dopravy. Po revoluci podnikal a od roku 1998 pracuje na Obecním úřadě. Je ženatý. K jeho koníčkům patři motorismus. Rád jezdím autem - samozřejmě jako řidič, to ostatně patřilo po dlouhou dobu i k mému povolání. Také mám rád práci na zahradě, snad na ni někdy v důchodu budu mít více času," uvažuje třiašedesátilelý Pavel Tomčala. Na závěr ještě k loupeživému rytíři Belkovi: skále, z níž podle pověsti skočil do řeky. se podle něj říká dodnes. Text Nina Macošková