Afghanistan podruhé

17. května 2010, 22:01
A tak si tady žijem...

 

Zdravím všechny, kteří čekají na další obrázky z Afghánu. Předtím však vkládám několik základních informací o této zemi a upřesním tak místo působení české jednotky PRT (viz příloha).

 

Před několika týdny nás navštívily známé osobnosti jako např. ministr Barták, Daniel Landa či redaktor ČT Václav Moravec. Ve stejnou dobu jsme měli za úkol doprovod civilní části do města Pul-e-Alam, což je zhruba 10 km severně od naší základny. Redaktor V. Moravec (na fotografii krátce před výjezdem) se tedy vydal s námi a natočil spolu se svým štábem rozhovor na rozhlasové stanici Radio Zinat. Krátký sestřih jste mohli sledovat o den či dva později v Otázkách V. Moravce na ČT. Po návratu na základnu byl pro nás připraven malý ,,raut“ v podobě smažených kotlet a nealkoholického piva. Stačilo už jen počkat do večera na Daniela Landu, abychom si poslechli něco málo z jeho repertoáru. Díky informacím z internetu jste se však mohli dozvědět, že nám tuto radost překazil hvízdot raket a tak jsme se rychle odebrali do bunkrů. Naštěstí nebyl nikdo zraněn. Druhý den již nezbyl čas na zábavu a tak jsme si nemohli špetku kultury vynahradit.

A teď něco z volné chvíle. Na fotografiích můžete vidět pár zajímavých živočichů, které u nás jen tak nenajdete. S kolegou jsme šli na lov štírů uvnitř základny. Po deseti minutách se nám podařilo odchytit jeden exemplář, po dvaceti minutách jsme je měli už tři. Následovalo zkoumání v misce a večer jejich vypuštění zpět do místa nálezu. Nestálo za to si je uchovávat v ubytovacím prostoru. Velitel nám sdělil, že pokud nám utečou, dostaneme službu navíc a to v této sluncem rozpálené zemi nestojí za to! Nicméně vím, že jiná jednotka o pár metrů dále už je chová jako domácí mazlíčky. Na další fotografii jsem zachytil dvě štěňata. Opravdu hezká podíváná. Jejich osud je však podle našich evropských poměrů velmi tragický. Pokud je nepřejede vozidlo, nebo nezahynou na nemoci, celý život budou pronásledováni člověkem. Místní obyvatelé je považují za cosi nečistého a chovají se k nim, jak říkáme v ČR ,,jako ke krysám“. O detailech se zmiňovat nebudu. Opravdu, kdo se chce podívat do podobných zemí, musí se předem informovat a připravit na zdejší způsoby života. Na co jsme si již zvykli je vídat zastavená vozidla na komunikaci a vedle dřepící obyvatele vykonávat potřebu. Na fotografii je vidět malá říčka, je to vlastně zavlažovací kanál, teče v něm spousta věcí, kterých byste se dotýkat nechtěli, přesto si zde místní oplachují obličej, nohy apod. Všechno je v pořádku dokud si s někým nemusíte podat ruku. Proto každý z nás nosí rukavice a i přesto po kapsách lihové ubrousky. Mimochodem celý minulý týden jsem byl velký přítel se záchodovou mísou. Naštěstí jsme se už rozešli:-) Ještě přidám něco ohledně života na základně. Je zde zaměstnáno spousta firem, které se starají o chod základny. Je to tak zařízeno na většině větších US základnách. O kuchyni se starají Filipínci, já se vždy těším na polskou klobásu se zelím (cca jednou do týdne). Ubytovaní jsme po 8-12 vojácích v tzv. B-hutech, krátkým popisem-dřevěný srub obstříkaný montážní pěnou. Máme širokoúhlý LCD-TV, na němž můžeme sledovat asi 1000 programů, ani jeden však není český, ani slovenský. Vše jsou to arabské programy, nebo programy nízké sledovanosti. Jeden nám tady však utkvěl a je to Polská VIVA. Pro mě to znamená překládat některé texty (např. od Ewy Farne) mým spolubydlícím. Neviděl jsem ZOH a ani MS v ledním hokeji neuvdím-škoda.  

Doufám, že jsem některé Grudčany zaujal, pokud bude mít někdo dotaz, odpovím v diskuzi,  v příštím článku bych se chtěl zmínit o zdravotní přípravě, kterou považujeme za jednu z hlavních příprav zde v ISAFU. Přeji všem hezký den a pevnou vůli se záplavami. Speciální pozdravy putují na Filipku a Loučku!

Spoluobčan Tomáš...