Lyžařské odpoledne

5. února 2012, 09:22
Je krásné slunečné zimní sobotní dopoledne a já pomalu dodělávám práci na zahradě. Každou chvíli se toužebně obracím směrem ke svahu a těším se, jak půjdu odpoledne na lyže. Dopoledne utíká rychle a já spěchám na oběd. Chvilku po obědě beru snowboardové boty a začínám si je nazouvat. Jsou to starší snowboardové boty, ve kterých jsem jíž nějaký ten rok nebyl, však naštěstí mi moc noha neporostla, ale i tak je mám malé. Takže si je beru bez ponožek, a poté již beru snowboard a uháním na svah. Trochu lituji, že sourozenci nejdou také, vymlouvali se na to, že byli dopoledne a že jsou utahaní, takže jsem je nechal před počítačem a nyní již kráčím pěkným chodníčkem na malou sjezdovku. Rychle míjím velkou sjezdovku a prohlížím si jí. Zabude mi líto, že není urolbovaná, ale říkám si, že do večera, kdy na ní má být večerní lyžování, jí určitě ujezdí rolbou.

 

Mezitím vystoupím až k malému vleku, nazouvám si snowboard a začínám jezdit. Příliš to ještě neumím, ale pomalu sjíždím k vleku, zdravím kamaráda, jenž dělá vlekaře, a vyjíždím nahoru. Mezitím si libuji ve slunečním dni a přemýšlím, že jsem mohl vzít fotoaparát, ale nevzal jsem ho, protože jsem měl obavy, že bych ho mohl na snowboardu rozbít, avšak říkám si, že na večerní, kde si vezmu lyže, ho určitě seberu.

Poma mne pomalu vyveze nahoru, a já věnuji pohled vzdálené Malé Fatře, poté si dělám poslední úpravy na botách a vázaní, následně nasazuji lyžařské brýle na oči a vyrážím. Pomalu sjíždím po svahu dolů. Sníh je dobře zmrzlý, a na sjezdovce skoro nikdo není. A to jak z cizích tak ze známých. To mě trochu zklame, protože to znamená, že budu jezdit sám. Tak sjíždím dolu až k vleku, tam znovu přehodím pár slov se sousedem, u vleku, a to mě vlek již tahá nahoru.

Jak tak jednou sjíždím, tak pozoruji, jak se k vleku blíží pár postav, ihned rozpoznávám sourozence a mamku, která přišla, s nejmladší sestrou na lyže. Zaradují se, že přišel někdo, s kým mohu jezdit, a zamířím k nim. Běžně je tedy mladší sestra víc na svahu nežli já. Však dnes tomu je výjimečně opačně, bude to asi tím, že se učím na snowboardu a nejezdím na lyžích, protože na lyžích si vždy pečlivě vybírám podmínky, a hlavně lidi, se kterými jdu jezdit.

Zaraduji se ještě víc, když se dozvídám, že mi vzali fotoaparát, i když si říkám, že zrovna nyní není nejlepší chvíle na focení, ale když sluníčko trochu klesne, tak se jistě vyřádím. Než se připraví mojí noví společníci, to chvíli trvá, takže vyrážím napřed, a čekám je nahoře na sjezdovce.

To se začala ta pravá lyžovačka. Sice již nikdo další známy nedorazil, zato podmínky byly na nejvyšší úrovní. Trochu nás zklamalo, když jsme se dověděli, že rolba jim nejede, ale i tak jsme se těšili na večer na velkou sjezdovku. Okolo půl čtvrté jsem i já vzal do ruky foťák a vyfotil si pár snímků.  A něco před čtvrtou jsme se vydali domů. Tady jsme si dali víc jak hodinovou pauzu, dobře se najedli a odpočali si.

Však nečekali jsme dlouho, a já s mladší sestrou jsme vyrazili na velkou sjezdovku, kde skrze facebookové stránky sjezdovky, bylo dohodnuto večerní lyžování (http://www.facebook.com/pages/Ski-are%C3%A1l-Hr%C3%A1dek/268536445201). Na svahu jsem tentokrát znal většinu lidí, co zde byli. Sníh byl trochu zmrzlý, jinak byly podmínky výborné, a tak jsem si pár hodin svištěl po ztvrdlém prudkém svahu, a vyjížděl na pohodlných pomách, u toho jsem pořídil i nějaký ten snímek. Prostě úžasný zimní den, se vším všudy na sice trochu starší, ale skvělé sjezdovce. Všem vřele doporučuji podobné zážitky.