|
Autor: příspěvek k diskuzi 
Založeno: 07.12.2009, 20:41
Univ. prof. PhDr Jaroslav Valenta, DrSc V Praze, dne 13. února 2001.
byt: Na stezce 7, 100 00 Praha 10
tel.: 717 34 393
služ.: Historický ústav AV ČR,
Prosecká 76 190 00 Praha 9,
tel. 86882121, linka 248, 245 fax: (02)8688 7513
Věc: Návrh na změnu úředního názvu řeky Olše na Olza
Dobrozdání
V říjnu 2000 jsem se při účasti na historické konferenci o polské národní menšině v ČR v Českém Těšíně dověděl o občanské iniciativě, jejímž cílem je navrhnout příslušným úředním místům ČR změnu stávajícího českého úředního názvu řeky Olše na tvar Olza; byl jsem soukromě v kuloárech konference dotázán, zda bych byl ochoten se k tomu vyslovit jako historik. Vyhradil jsem si, že jde o otázku nejen historickou, ale také filologickou, speciálně pak onomastickou, že jsem se zatím o věc nikdy blíže nezajímal a nemohu se tudíž bez podrobnější informace v literatuře vyslovit. Znal jsem oba tvary názvu a používal jsem je ve svých pracích více méně oba promiskuitně, bez dalšího ověřování jsem považoval tvar Olza za tvar polštiny resp. za tvar českého slezského dialektu a tvar Olše za tvar spisovné češtiny; pokud jsem se i v českých textech zhusta setkával s tvarem Olza, považoval jsem to za doklad tvarové rozkolísanosti resp. za variantu regionální češtiny.
Dne 7. února 2001 se na mne obrátil starosta obce Hrádek n. O. pan Pavel Tomčala se žádostí o formulování historického stanoviska k návrhu na změnu názvu řeky, jenž je také součástí názvu obce. Na základě jeho žádosti jsem posléze vypracoval toto dobrozdání.
Konzultoval jsem v této věci ze vzbuzeného osobního zájmu dva dnešní přední české historiky Slezska, kolegy doc. PhDr M. Boraka, CSc ze Slezského ústavu Slezského zemského muzea v Opavě a doc. PhDr D. Gawreckého, CSc ze Slezské univerzity rovněž v Opavě, dále jsem orientačně konzultoval pro stanovisko filologické našeho předního bohemistu-onomastika, nadto pocházejícího ze Slezska, univ. prof. PhDr R. Šrámka, CSc z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Dále jsem si opatřil, rovněž s pomocí obou historiků, potřebnou literaturu a doklady, poněvadž otázka názvu řeky byla, jak se ukázalo, už několikrát zejména od sklonku XIX. století předmětem odborných a vědeckých diskusí, převážně ovšem na půdě slezských regionálních publikací a časopisů.
Nepovažuji za potřebné na tomto místě provádět podrobnou rekonstrukci celého průběhu těchto diskusí; ostatně většina argumentů se v průběhu diskusí opakovala. Už při zavedení změny v r. 1961 výrazně převažovalo (aniž na to ovšem kdokoli z úředních míst bral zřetel) a v současnosti je už zcela výlučně zastáváno stanovisko, považující název Olza i v češtině za název původní, v pramenech bezvadně doložený a tudíž historicky správný.
Po zmíněných konzultacích a seznámení s obsáhlou literaturou, převážně historickou, dílem také jazykovědnou a onomastickou, shledávám, že návrh na změnu stávajícího úředního českého názvu řeky Olše na tvar Olza je oprávněný, odůvodněný a z historického hlediska správný, doporučuji proto tuto změnu provést.
Zdůvodnění:
Souhrnně lze konstatovat, že
1) oficiálně lze zaznamenat pro češtinu formu Olše jakožto úředně schválenou podobu názvu řeky teprve v r. 1961 a to sdělením olomoucké správy ČSD pro OV KSČ, že se železniční stanice Bystřice nad Olzou přejmenovává na stanici Bystřice nad Olší. Zpráva okresních novin obsahovala pouze sdělení, že se na přejmenování dohodlo ministerstvo dopravy s ministerstvem vnitra a Ústřední správou geodézie a kartografie, že to bylo údajně shledáno za název správný. Důvody „správnosti" uvedeny nebyly. Příslušné archivní úřední materiály mi známy nejsou; patrně by bylo možno je dohledat. K této administrativně provedené změně názvu došlo v souvislosti se zrušením okresu Český Těšín a vytvořením velkého okresu Frýdek-Místek po zavedení nové „socialistické" ústavy ČSSR. Nepovažuji vůbec za pravděpodobné v tehdejší době centrálního direktivního rozhodování, že by pro rozhodnutí byly opatřovány nebo vyžadovány relevantní vědecké expertizy; pokud jsem získal informace, nebyla tehdejší Onomastická komise při ÚJČ ČSAV konzultována. Iniciátor se patrně domníval, že varianta Olše je jazykově správnou variantou češtiny a tvar Olza pociťoval jako polonismus, což byl ovšem laický omyl na základě typicky amatérského purismu. Neznámý purista uvnitř mocenského aparátu netušil, že se stal obětí stejného diletantismu, jako na sklonku XIX. stol. polští jazykovědci z Těšína, pocházející ovšem nikoli ze Slezska, ale z tehdejší Haliče, kteří se bez znalosti relevantního lokálního pramenného (listinného) materiálu snažili prosadit pro polštinu formu „Olsza" víceméně pouze proto, že této grafické podoby použil v latinském textu kronikář Długosz (srv. dále pod /6/).
Z těchto zjištění však současně vyplývá, že dnešní český název, dosti obecně zejména mimo Slezsko a zvl. v Praze považovaný za „tradiční", ve skutečnosti není vůbec tradiční a není vlastně starší než 40 let a byl byrokraticky direktivně nastolen.
Pokud se seznámíme s opakovanými návraty většinou jen regionálních diskusí o názvu řeky, vysvítá velmi zřetelně, že hlasy a námitky proti historicky doloženému a v regionu jak mezi českým tak mezi polským obyvatelstvem standardně rozšířenému a užívanému názvu „Olza" (a koneckonců i německému „Olsa", foneticky totožnému) se ozývaly vždy pouze od nacionálně horlivých, ale nepříliš kvalifikovaných puristů. Pouze jedenkrát, tj. kolem r. 1960-61 ovšem nastala situace, kdy amatérský purista mohl své nepoučené subjektivní mínění hladce prosadit cestou byrokraticko-direktivní, aniž by musel skutečně prokázat vědeckou oprávněnost změny.
2) První moderní český historik Slezska, gymn. prof. V. Prásek v regionálních, vlastenecky českých Novinách Těšínských v r. 1900 (29.9.) poukazoval na správnost názvu řeky „Olza", vyvracel laické domněnky, že jde o název „popolštěný" a na svou dobu poměrně správně tento název označoval za praslovanský (dnes se považuje dokonce za praindoevropský). Na tento kvalifikovaný názor poukazoval a hájil jej důsledně ještě v 60. letech (ovšem zcela nadarmo) zasloužilý slezský vlastivědný pracovník J.L. Mikoláš.
3) V období První republiky byla po r. 1918 prováděna po řadu let soustavná akce počešťování místních názvů vůbec, zejména v pohraničních územích, v územích obydlených nečeskými menšinami nebo národnostně smíšených, kde předtím do 1918 za rakouské správy byly užívány úředně pouze názvy německé, české názvy buď neexistovaly vůbec nebo nebyly názvy úředními. Přesto po celé období 1918-1938 byla zmíněná řeka i v českých úředních dokladech (např. na vojenských speciálních mapách) vždy uváděna ve tvaru Olza. Tuto skutečnost považuji za velmi závažnou, ba rozhodující. Na zčešťování názvosloví bylo tehdy velmi důsledně dbáno s využitím tehdy platného jazykového zákona. Skutečnost, že v některých pracích, dokonce i v Masarykově slovníku naučném, se užívá resp. poukazuje na variantní názvy, aniž by byly uvedeny vědecké argumenty, není v této souvislosti podstatná.
4) V české novodobé literatuře odborné, memoárové a vědecké se užívá obou tvarů, přičemž autoři ze Slezska a Ostravska většinou používají tvaru Olza, autoři pražští někdy téhož tvaru, někdy tvaru Olše. V historické literatuře byl jediným stoupencem názvové varianty „Olše" V. Davídek v práci o valašském osidlování Beskyd (1940), v práci však tuto svou opci pramenně nedoložil ani jinak nezdůvodnil; jeho jediný uvedený důvod, že forma „Olza" je údajně pozdější polonismus, je dle shodného mínění dnešních českých i polských linguistů zcela lichý a nepadá tudíž na váhu..
5) Nejstarší těšínský urbář z r. 1577, psaný česky, používá opakovaně (asi 10x) pouze formy „Olza"; v literatuře jsou doloženy z počátku XVI. stol. další doklady použití názvu „Olza" („zahrada u Olzy" 1521), shodně v dokladech o století později (1611, 1623). Pro formu „Olza" uvádí moderní onomastická studie do konce XVII. stol. celkem 21 listinných dokladů (Derlich, 1964), česky psaná studie pomístních názvů na Jablunkovsku uvádí další 2 doklady pouze tvaru „Olza" (Indra, 1949).
6) Rovněž v německy psaných historických dokumentech od 18. stol. Běžný název Olsa, např. v urbáři těšínské komory z r. 1755, což svědčí zřetelně pro starobylost a původnost formy Olza jak v češtině tak v polštině, tj. v zemi obvyklých jazycích autochtonního obyvatelstva, poněvadž tento tvar zní foneticky v němčině při výslovnosti rovněž „Olza".
7) Ve středověkých listinných pramenech psaných latinsky (ze XIII.- XV. stol), jichž je zachována řada, se vesměs vyskytuje tvar „Olza" resp. „Olsa", což zřetelně potvrzuje regionální původnost, zakotvenost a stabilitu této foneticky shodné podoby. Nejstarší doklad je v donační listině z r.1290 („super fluvium Olzam"). Uvést lze kupní smlouvu z r. 1450, uvádějící doslovně stejnou slovní vazbu, tvar Olza je i v další kupní smlouvě z r. 1457. Nikde se ve středověkých latinských listinách nevyskytuje grafická podoba (i se všemi historikům dobře známými výhradami k nedostatečnosti latiny pro vystižení měkkých souhlásek zvi. slovanských jazyků bez použití diakritických znamének), naznačující možnost užívání podoby „Olše". Zcela zřejmě této grafické nedostatečnosti latiny dlužno přičíst vlastně hlavní argument kdysi hlavně polských stoupenců formy „Olsza" také v polštině, totiž že známý kronikář, krakovský biskup J. Długosz použil ve své kronice tvaru „Olsza". V blízkosti Krakova je však říčka téhož názvu, je velmi pravděpodobné, že to svedlo k záměně. Vůbec možnost odvození názvu řeky od názvu stromu (ostatně filologická a onomastická literatura poukazuje, že u nás neexistuje žádný analogický název vodního toku, odvozený od stromoví na jeho březích; to je teprve mylný vývoj novodobého chybného purismu) moderní onomastická literatura zásadně zamítá.
Sluší se podotknout, že v literatuře uvedené případy tvaru „Olza" se vztahují k řece na nejrůznějších úsecích jejího toku, takže nepřichází v úvahu ani možnost, že by lokální úzus používal jiného tvaru pro horní a jiného pro dolní tok řeky.
univ. prof. PhDr Jaroslav Valenta, DrSc
 Odpovědět na příspěvek
|
Seznam témat
Parčík před úřadem
Centrum Hrádku
Vyhlídka nad Hrádkem