|
Autor: Pavel Bocek 
Založeno: 11.02.2009, 12:35
Pane starosto,
nežli se vyjádřím k některým současným záležitostem v naši obci, tak si dovolím trochu zavzpomínat na jedno z nejtěžších a nejsložitějších období mého dosavadního života. Dělám to velmi nerad, protože už dobře vím, že jakmile na to období začnu vzpomínat, tak stále ještě nejsem schopen o tom nejen plynule a srozumitelně mluvit, ale nejsem dost dobře o tom schopen ani dostatečně jasně a vystižně psát. Je velmi pravděpodobné, že právě to bylo cílem některých praktik a „léčebných metod“ bývalého totalitního systému, o kterých se právě kvůli tomu, ani ještě dnes nic moc neví. Domnívám se, že jedině člověk, který by prožil něco obdobného, jako jsem prožil já, tak by mi byl schopen dostatečně jasně porozumět. Takže se nebudu příliš divit ani Vám ani nikomu jinému, kdo smysl a cely text tohoto mého dopisu nepochopí. Nejsmutnější na tom je ale to, že obdobné těžká životni období, ale poněkud už v kratších intervalech, jsem byl nucen prožit i po revoluci, a to i s Vašim přispěním!!! Ale o tom se podrobněji zmíním možná někdy příště…
Takže: V roce 1971 jsem nastoupil do třineckých železáren na ocelárnu III, kde v té době byly ty nejtěžší pracovní podmínky v celých třineckých železárnách, a kde pracovali většinou jen lide z politicky nejméně spolehlivých rodin ovládáni malou hrstkou komunistu, kteří většinou pracovali jen ve vedoucích funkcích. Musím ale říct, že jsem tam pracoval v kolektivu těch nejskvělejších lidi (dělníku), jaké jsem kdy poznal a byl jsem tam naprosto spokojen. Pokud vím, tak Vy jste v té době, jako člen komunistické strany pracoval také v třineckých železárnách, ale jako jakýsi prominentní osobní řidič těch největších komunistických činitelů a pravděpodobně jste byl spokojen rovněž. Nevěřím tomu, že na takovém to lukrativním místě by bývalý režim nechal pracovat, jen obyčejného řadového komunistu…
V roce 1974 jsem se poprvé dostal do menšího sporu s bývalým totalitnim režimem a byl jsem odsouzen k peněžitému trestu a půl roční podmínce. Už tenkrát náš národní výbor v Hrádku vypracoval pro soud můj posudek, ve kterém jsem byl vylíčen, jako ten největší gaunér v naši obci a to i přesto, že jsem v té době žil naprosto normálním občanským životem. Jediný důvod k tomu asi byl ten, že jsem byl synem otce, který v druhé světové válce byl řádovým vojákem Wermahdtu. Po tomto soudím procesu jsem byl přeložen z ocelárny III na ocelárnu IV, kde naopak byly celkové pracovní podmínky jedny z nejlepších, ale přesto tam byly některé pracovní místa, které se daly srovnat s ocelárnou III. Co bylo ale pro mě nejhorší, tak to bylo to, že tam, jako za jakousi odměnu, v naproste většině pracovali jen ti nejuvědomělejší soudruzi, kteří samozřejmě měli obsazené i ty nejlepší a nejlépe placena pracovní místa. Nám par jedincům, kteří jsme nebyli členy strany a kteří jsme tam byli zcela evidentně přiděleni na jakousi převýchovu, zůstala samozřejmě jen ta práce nejtěžší a nejméně placena. Ale i to by se dalo vydržet, kdyby tam nevládla obrovská šikana ze strany vedoucích pracovníku ocelárny. Mě však v té době příliš nevadla ani ta šikana protože veškeré pracovní povinnosti jsem si stihal plnit, troufám si tvrdit dobře, možná až vzorově. Navíc po práci jsem si žil naprosto klidným a spokojeným rodinným životem. Takže to všechno stále ještě šlo celkem dobře vydržet. Ale už v té době jsem si začal uvědomovat, že tak obrovskou psychickou a fyzickou zátěž člověk prostě nemůže dlouho vydržet…
Když v roce 1986 se začaly u mě projevovat první závažnější zdravotní problémy, tak jsem začal nejdřív slovně a pak i písemně poukazovat na nesnesitelné pracovní podmínky a k tomu i na už zmíněnou šikanu a dožadoval se nápravy. Reakce vedoucích pracovníku ocelárny byla taková, že ode mě začali požadovat ještě větší pracovní výkon a šikanu ještě víc vystupňovali!!! Moje reakce zas byla taková, že jsem začal silně kritizovat cely míst komunisticky systém. (Slovo místní píšu proto, že jsem se v té době příliš o celostátní politiku nezajímal a dokonce jsem věřil, že všude jinde v naši republice komunistka politika funguje celém dobře.) Výsledkem moji kritiky bylo to, že jsem byl donucen pracovat v těch nejtěžších pracovních podmínkách za obrovských zdravotních problému. Na řádné léčeni a nemocenskou jsem prostě neměl nárok. (Například zcela běžně jsem byl nucen pracovat s teplotami až 38°C !!! ) Navíc téměř po každé denní směně, místo odchodu domu, jsem byl nucen podstupovat různé velmi nepříjemné výslechy a pohovory s pracovníky Stb… Výsledkem této dlouhodobé štvavé kampaně vedené proti mojí osobě bylo to, že můj zdravotní stav se až natolik zhoršil, že to už nevydrželi i někteří řadoví komunisté a začali se dožadovat pro mě nějakých opatřeni. Na jejích žádost jsem byl převezen praktický rovnou z práce do nemocnice. A výsledek? 730 dnů téměř nepřetržité pracovní neschopnosti!!! Kdyby v té době do celého případu nevstoupil jeden čestný a odvážný lékař, tak si troufám tvrdit, že dnes bych už tu nebyl. Měl bych ještě podotknout, že celou tuto dobu se mi povedlo aspoň částečně zdokumentovat i pomoci lidi, kteří byli v KSČ. Takže si dovolím tvrdit, že ne všichni komunisté byli špatni lide!...
Pak přišel rok I991 a největší komunističtí funkcionáři nejen na ocelárně IV, ale i v celých TŽ už dávno měli odevzdané svoje stranické průkazy, ale téměř všichni ve svých funkcích setrvávali nadále. A tak když jsem se jen trochu v nemocnici zotavil dostal jsem hned od nich vypověď pro nadbytečnost a to i přesto, že moje pracovní místo zůstalo nadále zachováno! V té době jsem měl 3 nezaopatřené děti a žádné volné pracovní místa ještě nikde neexistovaly! Proto mi Úřad práce téměř dva roky ani žádnou práci nabídnut nemohl. Pak mi postupně skončila finanční podpora v nezaměstnanosti, byly mi odebraný veškeré sociální dávky a nakonec i protiprávně (!) přídavky na všechny 3 moje děti. Byl jsem prohlášen za občana sociálně nepotřebného. Já si myslím, že to všechno bylo učiněno především proto, že právě v té době vrcholil můj soudní spor s třineckými železárnami a já jsem jej měl velkou možnost vyhrát a vrátit se zpět pracovat do TŽ. Kdyby už tenkrát sociální komise OÚ v Hrádku, která se začala moji neutěšenou situaci zabývat a jejímž členem, nebo dokonce předsedou byl pan Bronislav Walek, převzala ode mě 30ti stránkový vsázek různých dokumentu, které svědčily zcela jednoznačně v můj prospěch a zaslala ho jménem naši obce přímo k soudu, tak, jako jsem je o to žádal, protože soud ode mě tyto dokumenty odmítl převzít, tak jsem přesvědčen o tom, že bych tento soudní spor vyhrál a žádné další větší problémy by pravděpodobně v mém životě už nenastaly. Bohužel, tato komise nejen že odmítla tyto písemné materiály ode mě převzít a odeslat k soudu, ale i odmítla uvést do zápisu z jednáni s jakými písemnými materiály jsem je vlastně seznámil. Ale to jsem se dozvěděl až 2 roky pote, co mi konečně po mých opakovaných urgencích byl zápis z daného jednání vydán, a kde byla uvedena jen jedna jediná věta tohoto zněni: „Komise byla s celou moji záležitostí obeznámena“. Za zmínku možná ještě stoji i to, že mi při tomto jednáni bylo tenkrát nabídnuto 5 000, -Kč. z rozpočtu naši obce, jako jakési gesto dobré vůle. Tuto finanční částku já jsem tenkrát odmítl, protože jsem to považoval jako úplatu za jejích absolutní neschopnost a neochotu…
A teď se ještě aspoň stručně pokusím vyjádří k Vaši osobě pane starosto: Jsem přesvědčen o tom, že od prvních dnů, kdy jste nastoupil do funkce starosty naši obce, děláte všechno proto, aby se mi nikdy nepovedlo dostatečně jasně objasnit aspoň některé politické zločiny, které byly spáchané v Třineckých železárnách v době totality. Od samého začátku co jste ve své funkci se mě snažíte dostat pod obrovský tlak nejen našeho zastupitelstva, ale i cele naši veřejnosti. Nikdy jsem nijak zvlášť nepátral po Vaši minulosti, ale jsem přesvědčen o tom, že přinejmenším jste musel velmi úzce spolupracovat z bývalou Státní bezpečnosti(Stb). Jak jinak si mam totiž vysvětlit, že metody které i dnes vůči mně používáte, jsou téměř stejné, které už kdysi vůči mně používala i Státní bezpečnost. Jako příklad uvedu, že ještě nikdy jste naším zastupitelům nepředložil jediný písemný doklad, který by svědčil aspoň trochu v můj prospěch. Na mysli mám už zmíněny 30ti stránkový vsázek mých dokumentu. A naopak, zejména v začátcích své funkce, jste našim zastupitelům předkládal jen ty písemné materiály,( některé z nich jsem psal i já, ale už vesměs pod obrovským psychickým nátlakem), které svědčily jen zcela jednoznačně v můj neprospěch. Tyto negativní informace o moji osobě se samozřejmě dostaly i na veřejnost a proto se ani dnes některým lidem příliš nedivím, že na mojí osobu reagují tak, jako reaguji…
Proto Vás žádám pane starosto, abyste dnes na zasedáni obecního zastupitelstva o moji osobě, buďto vůbec nemluvil, nebo nejdřív našim zastupitelům přečetl cely text tohoto dopisu. Myslím si, že naše zastupitelstvo se má zajímat především o věci veřejné. A pokud Vy pociťujete ke mně nějaké velké výhrady, tak to řešte právní cestou a ne cestou našeho obecního zastupitelství. Já to jen uvitam!
Rovněž Vás žádám, aby jste dal tento dopis na vědomi všem zastupitelům obce Hrádek.
Pavel Bocek
Hrádek čp. 294
739 97
(Tento dopis bude dnes do 13,OO hod. odeslán na e-mailove adresy starosty Pavla Tomčaly a Obecního úřadu v Hrádku.)
 Odpovědět na příspěvek
|
Seznam témat
Parčík před úřadem
Centrum Hrádku
Vyhlídka nad Hrádkem